Kraniosakrální terapie

O terapii

 

Kraniosakrální terapie podporuje přirozenou schopnost těla udržovat rovnováhu, aktivuje samouzdravující procesy a reguluje fungování centrální nervové soustavy.

Název terapie vychází z latinského názvu systému, se kterým pracuje. Kraniosakrální systém je založený na přirozeném, zdravém vztahu lebky (cranium) a křížové kosti (sacrum). Práce s ním zahrnuje mozek, nervy, fascie, několikavrstvý membránový systém, páteř a míchu, které spojují oblast hlavy a křížové kosti.

Více o přístupech v kraniosakrálním ošetření

Kraniosakrální terapie se orientuje především na prohloubení působení zdraví. Nezabývá se primárně vnějšími příznaky, symptomy. Zastává názor, že zdraví je v našem těle neustále přítomno a každou chvíli se snaží nacházet tu nejlepší rovnováhu. Pokud tělo nemá po náročné události (úraz, operace, dlouhodobý stres, trauma) dostatečnou kapacitu nebo možnost k tomu, aby tuto zátěž zvládlo bez následků, zapouzdří jej tak, aby ochránilo celý zbytek organismu. I přes nepříjemné příznaky se jedná o projev působení zdraví a snahy těla, aby měly tyto následky pro celý náš systém co nejmenší dopad.

Princip terapie

Zdraví se projevuje na všech úrovních jako rytmický pohyb. Jedná se o jeden ze tří fyziologických rytmů (srdeční, dýchací a kraniosakrální), pulzujících v těle po celý život. Fyziologie kraniosakrálního rytmu spočívá v plnění a vyprazdňování mozkových komor, omývání mozkových a míšních blan mozkomíšním mokem. Formování tohoto rytmu začíná již v děloze matky.

Tento rytmický pohyb se projevuje jemným pohybem každé buňky v našem těle, v počtu 6 – 12 cyklů za minutu. V kraniosakrální terapii je tradičně označován jako primární respirace. Primární respirace není vdechování a vydechování vzduchu plícemi, ale vnitřní dech jádra našeho systému, který prostupuje a hýbe tkáněmi a tekutinami v celém těle. Tyto pohyby a rytmy je možné citlivýma rukama vnímat na celém těle. Jakékoliv narušení přirozených fyziologických funkcí se v těle projeví i na těchto rytmických pohybech kraniosakrálního systému. Terapeut jemnými doteky kontaktuje specifická místa na těle v anatomickém a fyziologickém vztahu s kraniosakrálním systémem, diagnostikuje omezení organismu a velmi jemně systém koriguje. Pomáhá rozpouštět nepotřebné vzorce napětí a podporuje plný potenciál svobodného plynutí naší životní síly. Pokud je proudění plynulé a silné a pohyby částí těla jsou pravidelné, je v těle udržováno zdraví, harmonie těla, mysli a duše.

Historie

Kraniosakrální terapie má původ v oboru Osteopatie západní medicíny. Dr. William G. Sutherland (1873-1954). zkoumal jednotlivé kosti lidské lebky a zjistil, že spolu nejsou srostlé (jak se do té doby předpokládalo) a pohybují se pomalým, rytmickým pohybem. Ve své praxi se zabýval pohyby lebky, prouděním mozkomíšního moku a chování centrální nervové soustavy mezi lebkou (kraniem) a křížovou kostí (sacrem). Na základě výsledků svých experimentů Dr. Sutherland určil, které pohyby lebky jsou normální a které abnormální. Jedním z experimentů bylo použití speciální helmy, kterou bylo možné na určitých místech utahovat a navodit si tak příznaky. Na základě těchto pozorování rozvinul terapii jemných manipulací lebečními kostmi k vyvolání autoregeneračního mechanismu člověka.

Dalšími pokračovateli, kteří tuto metodu rozvinuli byli Dr. Rollin E. Becker a Dr. John E. Upledger. Dr. Upledger v roce 1971 asistoval během chirurgického zákroku neurochirurgovi a jeho úkolem bylo držet kleštěmi nehybně durální membránu, obalující mozek a míchu. To se mu však nedařilo a přitom si všiml pohybu této membrány s rytmem asi osmkrát za minutu, nezávislým na srdečním ani dechovém rytmu pacienta. Začal pátrat v literatuře a zjistil, že před ním se touto problematikou zabývali dr. Sutherland a dr. Becker. Dr. Upledger poté provedl na Michigan State University vlastní výzkum, který prokázal, že se lebeční kosti musí nacházet ve stálém a jemném pohybu, aby se přizpůsobily změnám tlaku mozkomíšního moku. Jestliže ztratí lebeční kosti svoji schopnost pohybovat se v odpovídajícím rytmu, může dojít k výskytu symptomů různých onemocnění.

Další učitelé, Franklyn Sills, Michael Kern, Charles Ridley, Bhadrena Tschumi Gemin, navázali na zkušenosti dr. Sutherlanda a rozvinuli jemnější a méně invazivní způsob práce, která je orientována na naslouchání jemným životním silám systému člověka. Tento způsob práce je označován jako kraniosakrální biodynamika.

Ať se nám dostává z vnějšku jakékoliv léčby, skutečné uzdravení přichází zevnitř.

Dr. Gábor Maté

(z knihy Když tělo řekne NE)

Přínosy kraniosakrální terapie

 

Hlavním principem ošetření je harmonizace nervového systému, který řídí činnost všech vnitřních orgánů a ovlivňuje tak naši psychiku, imunitní, hormonální a trávící systém. Využití kraniosakrální terapie je tím velice široké. Ošetření je nápomocné v  rozsáhlé škále akutních i chronických potíží.

Práce s kraniosakrální terapií Vám může kromě zdravotního zlepšení přinést navrácení schopnosti uvolnit se, naslouchat svému tělu, rozumět jeho projevům a vnímat své potřeby. 

Kontraindikací je pouze akutní krvácení do mozku a čerstvá fraktura lebky nebo poškození míchy.

Terapie není náhradou za lékařské vyšetření a diagnostiku, ale je jejich důležitým doplňkem. Role klasické medicíny je nezastupitelná. Pomáhá nám při akutních potížích, nicméně dlouhodobé užívání léků a zaměření léčby na příznaky uzdravení nepřináší. V tomto bodě má své místo kraniosakrální terapie.

Více o přínosech kraniosakrální terapie

Tělesné a zdravotní potíže

  • problémy s pohybovým ústrojím
  • bolesti zad, páteře a kloubů
  • problémy s čelistmi, dutinami a dysfunkce v oblasti uší, očí, nosu
  • bolesti hlavy, migrény
  • bolesti žaludku a ostatních orgánů 
  • hormonální nerovnováha, menstruační bolesti
  • trávící obtíže
  • stavy únavy a vyčerpanosti
  • poruchy spánku
  • poruchy soustředění
  • stimulace imunitního systému
  • autoimunitní onemocnění

Psychické a somatické potíže

  • úzkosti, deprese
  • chronický únavový syndrom
  • syndrom vyhoření
  • stres 
  • životní výzvy (změna práce, vztahu)

Trauma, posttraumatické symptomy

  • rekonvalescence po úrazech a operacích 
  • integrace prožitého traumatu

Pro těhotné a děti

  • podpora otěhotnění
  • podpora ženy i miminka v těhotenství 
  • příprava na porod 
  • poporodní integrace

Osobní péče

  • způsob relaxace
  • prohloubení schopnosti vnímat sebe 
  • zklidnění mysli 
  • nalézání vlastních hranic
  • integrace těla, mysli a duše
Pro koho je vhodná

Díky jemnosti a neinvazivnímu přístupu je přínosná pro osoby všech věkových kategorií – od miminek až po seniory, také pro ženy těhotné a po porodu.

Jak se na terapii připravit

 

Na ošetření je vhodnější pohodlné oblečení bez pásku, abyste se mohli v celém procesu terapie více uvolnit.

Ošetření nekončí v okamžiku, kdy se rozloučíme. Některé změny se integrují i několik dní. Je proto vhodné terapii plánovat tak, abyste po ní mohli mít alespoň jeden, ideálně tři dny klidnější režim bez větší námahy.

Pokud jste přijeli autem, je vhodné po ošetření chvíli počkat, jít se projít nebo chvíli posedět u čaje v kavárně, než se opět usadíte za volant. 

Ve stejný den, den před a po sezení nekombinujte s jinou formou terapie, lékařským zákrokem (např. zubař) nebo masáží.

Podpořte své zdraví

Jak se objednat